Report pro ALSracing.net  napsal Svatopluk Hájek

 Sobotní ráno, slunce mrkající přes okno a před námi vidina závodního dne.Takto vypadal osmý srpnový den a naše moravská část ALSracing teamu vyrážela na čtvrtý závod Určice Cupu. Samozřejmě tomu předcházela důkladná příprava modelů a opět jsme měli možnost nasadit pár nových dílů z dílny Luďka Aschenbrennera.Tentokrát nám v zásilce dorazily duralové písty na tlumiče, uhlíkový kardan, servo a hlavně nový regulátor. Kompletace proběhla úspěšně, nic jsem nezničil a tak jsme se synem věřili, že navážeme na výsledky, které jsme v Určicích doposud dosáhli. Ale hlavně jsme chtěli napravit čtvrté místo z minulého závodu a potvrdit průběžné druhé místo v celkovém pořadí. I když to máme na dráhu co by kamenem dohodil, zlínští kamarádi byli tentokráte rychlejší a tak nám odebrali pozici prvních závodníků na dráze. Vybalili jsme depo a vrhli se zkoušet nové pneu, které jsem připravil v pátek večer. Všechno fungovalo výborně, syn si pochvaloval hlavně nové servo a regulátor. Jen jsem mu zdůrazňoval, že regulátor je závodní, tedy bez zpátečky a každá chyba se draze platí. Grip po ránu byl v celku  dobrý a tak jsme po vytvoření skupin  začali rozjížďky. Dobrý grip a opravdu jízda bez chyb, vynesla synovi druhou startovní pozici na finálové jízdy. Rozjížďky se jely čtyři, ale poslední dvě jsme brali s nadhledem a tak došlo i na celkem zajímavé kousky s nastavováním auta. Měnili jsme karosérii a hlavně jsme zkoušeli dosti neobvyklým způsobem zvyšovat drip pneumatik. Ředidlo, štětec a zapalovač, to byly naše propriety. Namazat, zapálit a honem na jízdu. Řeknu Vám, super grip. Ale mělo to malou chybu. Gumy vychladly tak po třech kolech a pak už to zase uklouzávalo. Ale aspoň jsme se nasmáli a vyzkoušeli strategii amerických  draksterů. Ve finále A jel syn ještě s Maxem Skorupskim, Petrem Nesládkem, Pavlem Martincem a samozřejmě s Ajgorem. Řeknu Vám, že tak napínavé finálové jízdy jsem dlouho nezažil. Tedy kromě boje o první místo. To má prostě Ajgor jaksi předplacený a zatím není v našich silách, ho o toto umístění připravit. V prvních dvou finálovkách se pořadí pokaždé měnilo, takže teprve třetí jízda měla rozluštit hádanku kdo skončí na druhém až pátém místě. Tak to bylo rozházené. Byl jsem nervozní, protože ve druhé jízdě se nám v předposledním kole přidřelo ložisko a místo poklidného sledování soubojů, jsme museli bojovat ve třetí jízdě a co nejlepší umístění. Nemusím zdůrazňovat, že jako otec a mechanik jsem měl pěkné nervy. Nutno  konstatovat, že třetí finálovka přinesla zajímavé rozluštění hádanky kdo bude tedy na bedně a kdo pod ní. Syn jel ovšem bez chyb a i auto fungovalo kupodivu dobře, takže si druhým místem pojistil druhé místo celkově. Třetí dojel úžasně jedoucí Peťa Nesládek, pod bednou skončil drak Pavel Martinec a páty skončil Max, který celé finále jel se střevními problémy, po vlastnosručně vyrobené vaječné omeletě. Po závodě v našem týmu vládla spokojenost, nové díly a součástky přinesly úspěch a tak se netrpělivě těšíme na další závod. Ještě budeme muset tvrdě zapracovat na pneumatikách, aby trochu lépe seděly a auta tak získalo ještě větší grip.Jak to uděláme, ještě absolutně netuším. Na závěř si dovolím jen pár poznámek. Já jsem opět nejel, protože mi nedorazila objednaná elektronika a bez příjmače a serva se prostě jezdit nedá. Další věc je atmosféra na závodech. Poté, co začali do Určic jezdit kluci se Zlína s p. Hráčkem, je to prostě úplně jiné. Vládne tam fantastická atmosféra, kupa humoru a člověk si tam pěkně zarelaxuje. Nepamatuji, kdy jsem se  na závodech tak pobavil. A tak dík patří panu Matějkovi za občerstvení, Ajgorovi za organizaci a samozřejmě Luďkovi za důvěru a materiální podporu. Závodům zdar a RC autům zvlášť. Svatopluk Hájek st.