Doba je pro hobby méně příznivá, valí se to na nás řadové občany a modeláře ze všech stran. Zdražování energií, potravin, nájmů, pohonných hmot a kdoví čeho ještě a k tomu zvyšování DPH, krize v Evropě, ve světě, doma …. prostě nic příjemného. Mnozí ohrožení automodeláři si tak právem kladou otázku jestli se nebudou muset v budoucnosti vzdát svého ne zcela levného hobby, kterým závodění s RC modely aut bezesporu je ????  

Vedle ohrožené skupiny co už svoje hobby nestíhá financovat tu jsou jistě i jiní adepti které snad následující řádky zaujmou. Další koho by mohly a nejspíš i měly modely 1/24 oslovit jsou automodeláři vracející se ke svému hobby po delší pauze či třeba modeláři jiných odborností, které zcela oprávněně v zimním období jak se říká svrbí ruce na kniplech ale venku se zrovna nedá modelářsky vyřádit….. pochopitelně ale nemusí jít jen o modeláře, proč třeba nevyměnit mizernou nekvalitní čínskou RC hračku z obchoďáku za něco jiného, mnohem trvanlivějšího???  Pro všechny tyto adepty stojí za to mít připravené použitelné a skutečně efektivní řešení.

 Proto jsem se rozhodl  k napsání následujícího rozsáhlejšího příspěvku, ve kterém bych rád představil širšímu okruhu nejen automodelářů a modelářů obecně, méně známé automodelářské závodní kategorie, které však pořizovacími náklady a hlavně provozně patří mezi absolutně nejlevnější variantu závodění s RC autíčky. Následující řádky můžete tedy brát jednak jako informaci o tom co se dá pořídit k výtečnému poježdění, za co vyměnit tu stále rozbitou RC hračku z obchodního centra,  ale také jako možnou inspiraci k vlastní automodelářské tvorbě, nebo také jako návod k vybudování zajímavého zázemí např. pro partu kamarádů modelářů, pro modelářský klub, dům dětí a nebo prostě návod jak řešit svoje hobby pro ty, kteří možná už nestíhají financovat svoje autíčka, baterky, motorky, serva….. a manželky jim hrozí rozvodem za devastaci rodinných rozpočtů, a nebo jim nezbývá zkrátka už čas jezdit na vzdálené závody či seriály v zavedených „velkých“ autíčkářských kategoriích….. Jsou to prostě inspirace a informace pro každého komu se líbí RC autíčka ….

Širší automodelářské veřejnosti jistě není třeba představovat modely nejmenšího závodního on-road měřítka Mini-z. Tyto modely od japonské firmy Kyosho byly a jsou hodně zpopularizované a také se s nimi na řadě míst v Čechách, na Moravě a Slovensku intenzivně závodí. Kdo to s těmito modely někdy zkusil tak patrně ví, že to ale kupodivu  v poměru k velikosti modelu není moc levné závodění. Navíc jízdní vlastnosti mohou být v závislosti na konkrétním typu modelu a na použitém tuningu všelijaké. Celoplastový model v originálním provedení také rozhodně neposkytuje mnoho možností k nějakému domácímu modelaření a co víc srdce  každého modeláře jistě velmi trpí, když se na závodní dráze mění původní krásné a ne zrovna levné maketové karoserie mini-z v trsátka či hromádku plastových střepin. Tím pochopitelně nechci mini-z jako závodní modely zavrhovat, mají své pevné místo, ale prostě nejsou dle mého názoru ideálním řešením…. Zkrátka a dobře ledaskoho kdo plastové mini-z zkusil jistě napadne jestli neexistuje třeba nějaký podobný model, který by byl odolnější, levnější a měl i případně lepší jízdní vlastnosti a navíc do kterého by šlo osadit libovolné RC vybavení.  A takové modely opravdu již několik roků existují.

I když i k modelu mini-z existuje již několik roků funkční alternativa z produkce ALSracing v  podobě modelu s názvem M280, dnes bych rád blíže představil v RC světě neprávem opomíjené měřítko a s ním i jiné modely.  Jedná se o RC modely v populárním autodráhařském a sběratelském měřítku 1/24 (mini-z je 1/28 i když se někdy nesprávně uvádí za 1/24), které jsou trochu větší než mini-z a díky tomu jdou celkem v pohodě osadit prakticky libovolnou běžně dostupnou a levnou mini RC výbavou. V tomto měřítku dnes existují vpodstatě tři kategorie ve kterých se závodí nebo se objevují snahy v nich závodit.  Jsou to 1/24 Expert, 1/24 Retro a 1/24 Formule.  Dnes si tedy blíže představíme jednoznačně nejrychlejší z nich a to 1/24 Expert.

Přestože se tato první  kategorie jmenuje „1/24 expert“ tak já osobně jí nazývám „Half 12“ prostě proto, že tyto modely výrazně připomínají kdysi velmi populární dvanáctinové placky a jsou defacto v polovičních rozměrech resp. v polovičním měřítku. Mají podobnou koncepci 2WD, tedy náhon na nedělenou zadní nápravu s kuličkovým diferenciálem a celkově vzato se jedná o velmi jezdivé a přitom mimořádně jednoduché a odolné modely které svým větším vzorům 1/12 rozhodně na dráze nedělají ostudu. Původně se dle pravidel tyto modely v daném měřítku blížily rozměrově svým reálným předlohám, nicméně v zájmu co nejlepších jízdních vlastností se postupem času vyprofilovaly geometrické poměry skutečně spíše blízké dvanáctinovým „plackám“. Tyto modely jezdí s lehkou aerodynamickou lexanovou karosérií (typ Le-mans), jsou napájeny lipol dvoučlánkem  a poháněny běžným a levným DC motorem velikosti „180“ popřípadě „130“. První pokusy o závodní modely tohoto měřítka mají na svědomí nejspíš firmy ABC z Japonska, WWS a GM racing z Německa a jsou datovány zhruba do doby vzniku prvních mini-z, tedy cca období kolem roku 2003.

 To je ale dnes již takřka zapomenutá historie na kterou se snad jen čas od času narazí na aukcích E-Bay a tak současné modely  této kategorie existují ve zcela jiné koncepci (původní modely měly napájení 4čl. NiMH popř. NiCd a dnes jsou jednoznačně koncipované na dvoučlánek lipol). Momentálně tyto modely vyrábí  patrně pouze tři firmy na světě. Vyjma holandského Serpentu jde ale prozatím převážně o malosériovou produkci. Rakouský výrobce Black Power Racing (BPR) dělá model s označením „Rewo 4“ a je dostupný va veriantě z laminátu i carbonu. Firma Serpent produkuje defacto totožný model (dle dostupných informací koupili licenci od BPR) s označením „S240“ a je k dispozici pouze v dražším carbonovém provedení. Tyto modely jsou koncepčně staré už cca pět let a bohužel zatím nejsou nijak inovované. Jejich typickým znakem je použití rozděleného lipol dvoučlánku a tak svým uživatelům poněkud komplikují život v dostupnosti vhodných akumulátorů. Kdo někdy rozebíral lipolku a pokoušel se články na páskových vývodech rozletovat a případně opět propojit tak jistě ví o čem se zmiňuji. Dalším znakem modelů je servo integrované v přední nápravě a bloky řízení orientované táhly řízení poměrně nezvykle dopředu před osu kol. Servo v nápravě bylo asi největší inovací těchto modelů a významně vylepšovalo funkci geometrie táhel řízení při průžení předních kol. Bohužel značným nedostatkem se ukázalo uložení přední nápravy na dva body v silentblocích. Jak známo dva body netvoří stabilní uložení a tak jakýkoliv náraz a defacto i funkční pohyb přední nápravy způsoboval značnou náchylnost na změnu seřízení modelu během jízdy. Výsledkem je že tyto modely mají problém jezdit stabilně rovně (auto má stále snahu někam utíkat a musí se neustále dotrimovávat na řízení). Jak mi potvrdila řada jezdců kteří tento model používají či používali, jediným řešením bylo prostě přední silentbloky hodně utáhnout a pružení či podélný výkyv nápravy silně omezit. Tím se bohužel z původní skvělé myšlenky serva v nápravě stal spíš problém…. Další nepříliš vydařenou záležitostí je u tohoto modelu poměrně nekvalitní zadní osa a diferenciál. Osa je z měkkého materiálu a je tedy náchylná na ohnutí. Všechny tyto negativní poznatky se staly vpodstatě zadáním při vývoji  modelu M242.   Třetím a posledním modelem kategorie „Half 12“ resp. „1/24 expert“ je tedy právě model s označením M242 rep. v novější verzi M243 vyráběný pod naší značkou ALSracing.

 Tento model se oproti svým konkurentům liší především v možnosti použít celý nerozebraný dvoučlánek a celkově je podstatně jinak konstrukčně uspořádán. Cílem bylo co nejnižší těžiště – všechny prvky na spodním platu, jednoduchá výměna baterie (vyklopením bočních držáků – jakýchsi spon se lehce baterie vyjme) a její dobrá ochrana, úzké spodní plato, kvalitní odpružení obou náprav při zachování co nejjednoduššího konstrukčního provedení podvozku.

Pokusím se shrnout jednak čím se liší M242 od ostatních modelů 1/24 expert a jaké jsou výhody modelů 1/24 obecně oproti známějším mini-z. Model M242 resp. inovovaná verze M243 využívá myšlenky serva integrovaného v nápravě, které je tzv.  „plovoucí“. Slovem plovoucí se rozumí fakt, že servo a defacto celá sestavená přední náprava pruží na speciálním závěsu z laminátové planžety a servo se pohybuje s nápravou. Díky tomu se nemění geometrie táhel při jejím propružení. Co je však naprosto  klíčovým faktorem, je uložení nosné plužné planžety do čtyř bodů plata podvozku přes silentbloky a tím tedy naprosto stabilní poloha sestavy celé nápravy při všech režimech nastavení a během jízdy. Čtyřbodové uložení je navíc velmi odolné i pro případ kolizí, prostě se ani po silném nárazu nepohne. Díky tomu je celý model nesmírně stabilní a velmi přesně řiditelný, přičemž jeho seřízení (vytrimování) se na rozdíl od Rewa či Serpentu během jízdy nemění. Dalším důležitým detailem je uložení předních kol na hřídele, resp. provedení předních disků. Serpent a Rewo mají náboj s ložisky vyčnívající velmi významně z obrysu disků a díky tomu jsou přední osy rejdových kamenů extrémně náchylné na chlupy, vlasy a další nečistoty z koberce. Díky rychlému „zachlupení“ se pak u výše uvedených modelů během jízdy zhoršuje ovladatelnost. Ostatně problémy z chlupy koberce znají téměř všichni RC autíčkáři i z obvyklých velkých kategorií.  Naše  čtyřiadvacetina M242 resp. M243 má náboj předních disků nepatrně zapuštěný dovnitř obrysu kola a díky tomu sbírá výrazně méně „bordelu“ z dráhy. Další významný rozdíl lze najít  v systému upevnění zadních kol, která jsou osazena na nábojích pomocí centrální matice. Toto řešení je elegantní, spolehlivé a především dovoluje rychlou výměnu kol. Serpent a Rewo má připevnění kol na náboje pomocí malých šroubků a manipulace s nimi je někdy opravdu infarktová. Co je u modelu M242 resp. M243 opravdovou lahůdkou je precizně provedený kuličkový diferenciál. Jeho funkce a konstrukční řešení je prověřeno v desítkách modelů M280 a také v řadě konverzních setů zadní nápravy pro modely mini-z. Pro závodní čtyřiadvacetiny byl ještě zdokonalen tak, že představuje nesmírně spolehlivý a lehce seřiditelný prvek s enormní životností. Na rozdíl od kuličkových diferenciálů větších modelů se naše diferenciály nemusí pravidelně rozebírat, přebrušovat tvrzené podložky či jinak složitě servisovat. Po cca 30 minutách záběhu chodí nový diferenciál i při značném přitažení naprosto lehce a dovoluje tak přenést bez prokluzu či zadrhávání značné kroutící momenty i těch nejsilnějších stoosmdesátek (DC motor řady 180). Diferenciál bez problémů zvládně i desítky provozních hodin prakticky bez servisu. Materiál naší zadní osy je kvalitní kalená ocelová struna a tak neznám případ, že by se někomu podařilo osu ohnout po nárazu (u Serpentu či BPR Rewo vcelku běžný problém). Konstrukční řešení, spolu s kvalitními materiály (laminát, carbon, dural, delrin) ze kterých je čtyřiadvacetina ALSracing vyrobena, poskytuje opravdu enormní spolehlivost a životnost modelu již v základním provedení bez nutnosti jakéhokoliv tuningu a tím je splněn základní předpoklad dlouhodobě opravdu nenákladného závodění.

Druhým předpokladem je prostor v modelu který dovoluje osadit vcelku běžné a velmi levné DSM soupravy z HK a tím nesmírně zlevnit start v automodelářském hobby. Co však nedoporučuji ošidit je použití kvalitního serva, vpodstatě dlouhodobé testy a praxe ukázala že již několik roků prakticky není na trhu lepší varianta než servo Futaba S3114 popř. S3154. Levné náhrady za stovku z HK bohužel nemají přesný návrat do neutrálu a často zaostávají i rychlostí což jsou u malých modelů klíčové aspekty přesného řízení modelu. Zde se zkrátka a dobře šetřit nevyplatí. Samostatnou kapitolou je volba kvalitního DC regulátoru. Měl by být malý, přiměřeně výkonný (cca 10-20A) a pochopitelně programovatelný. Požadovány jsou funkce programovatelné maximální intenzity brzdy (omezení brzdného účinku), možnost nastavit tzv. automatickou brzdu do neutrálu. Je také vhodné mít možnost nastavit minimální hodnotu brzdného účinku (skok od nuly). Důležitá je zpátečka a možnost nastavit časovou prodlevu při její aktivaci a také možnost omezit maximální rychlost zpátečky. Na škodu určitě není i případná možnost modifikovat křivky plynu či měnit kmitočet PWM frekvence regulátoru. Ze souspisu požadavků je tedy zřejmé že výběr dostupných regulátorů nebude moc velký. Skvělou ale bohužel již takřka nedostupnou volbou byla regulace firmy GM s označením SX3R resp. SX6R. Tyto regulace se podle všeho již nevyrábějí a tak se už jen čas od času objeví někde na bazarech. Velmi dobrý je regulátor firmy Tekin B1R, který je ale bohužel v našich končinách hůře dostupný a není zrovna laciný. Regulátory DSYS, Robitronic micro či Novak jsou pak už spíše naprosto nouzovým řešením. Novak není funkčně špatný ale je poměrně velký a také se patrně již nevyrábí, DSYS je v dnes dostupných typech již poměrně velký, má celkem velký odpor v sepnutém stavu a nevýhodou je i jeho původně universální určení – prostě není to čistokrevná autíčkářská regulace.  Horší dostupnost kvalitní DC regulace nás tak dovedla ke kroku rozsáhle inovovat kdysi populární jednosměrný regulátor pro osmnáctiny a tak mohu garantovat, že již velmi brzy bude kvalitní obousměrný programovatelný, malý a finančně přijatelný DC regulátor na tuzemském trhu, resp. v našem e-shopu trvale dostupný.  Tím lze říci, že jsou splněny všechny předpoklady pro budoucí rozšíření těchto modelů a tak se zaměřím na další významné aspekty jako je vhodná dráha, materiál koberce,  její výbava, nároky na prostor pro ježdění, měření okruhů atd… .

V první řadě je nutno uvést, že tak jako mini-z jsou i čtyřiadvacetiny obecně spíše in-door modely (i když viděl jsem s nimi i ježdění venku na rovné střeše nějakého domu a nebylo to vůbec špatné) určené zejména na kobercové dráhy, ale jezdit to bude velmi pěkně i na pěnové (gumové) dráze Kyosho. Otázkou tedy je jak velký prostor tyto modely potřebují. Naše poznatky ukazují, že šířka dráhy by měla být od 700mm do max. 1,5m a vhodná plocha pro stavbu dráhy je cca 4×8-10 metrů. To znamená, že vybudování dráhy i v domácích podmínkách nemusí být nereálné a pokud se do toho pustí partička nadšenců tak pro suprové závodění stačí i velmi skromné prostory (větší místnost, malá tělocvična, dvojgaráž, půdní prostory, suterénní prostory v paneláku apod.)

Pokud jde o měření okruhů tak naprosto vyhovujícím je systém infra měření Robitronic. Je cenově dostupný, vcelku spolehlivý, výstup z měření je kompatibilní s AMB a tak je možno využít řadu populárních free software k pořádání závodů. K dispozici jsou i levnější a kvalitnější (originální Robitronic čipy občas vykazují výpadky z důvodu špatně vyřešeného obvodu napájení infra vysílací diody systému čipu) personální měřící čipy z nabídky ALsracing. Rozhodně nedoporučuji k použití infra měření jiných výrobců jednak kvůli výrazně vyšším cenám a pak také kvůli často značné nespolehlivosti systému. Navíc Robitronic měření se v posledních letech stalo jakýmsi nepsaným standartem pro klubové závody modelů 1/28 (mini-z) a 1/24 nejen v tuzemsku. 

Ideálním materiálem dráhy je tzv. podkladový koberec, který se dá zakoupit už od 40 Kč za metr a je k sehnání i velmi levně použitý např. od pořadatelů výstav a veletrhů. Náklady na dráhu s rozměry řekněme 6×8 metrů tak vycházejí kolem dvou tisíc korun u nového koberce a takřka za hubičku u nějakého kousku z výstavy. Pochopitelně  je potřeba také řešit nějaké vytýčení dráhy, ale to se dá udělat i pomocí pár kusů latěk, jak se říká co dům dal. Vhodné jsou i tzv. elektrikářské kanály pro rozvod kabelů (upevnit ke koberci suchým zipem). Dráha takových rozměrů bude mít propustnost cca 6-8 modelů což je pro běžné  klubové či domácí poježdění s přáteli víc než vyhovující.
Nyní se vrátím k modelům a jejich ekonomice provozu v konkrétních číslech. Model 1/24 Expert (M242 resp. M243) s RC výbavou (např. Hobby King GT2) jde dnes pořídit v ceně do cca 8 tisíc korun přičemž ale v této cenové relaci získáme opravdu závodní speciál do kterého není třeba  žádných dalších investic v podobě ložisek, tuningu, lepších kol, lepších dílů ….   prostě tyto modely fungují velmi slušně už v základu. Tato cena platí pro případ úplného začátečníka který prostě doma nic použitelného nemá, v případě někoho kdo už s nějakým RC autem jezdil a má nějakou výbavu může cena klesnout vpodstatě na úroveň ceny vlastního modelu.  Je sice pravda, že např. desetinové RTR-ko  TT01 vyjde levněji, ale co to bude stát dál než z toho vznikne jakž takž jezdivý model pro „hobby“ závody ví každý, kdo tuhle cestu zkusil. Největší přednost těchto malých modelů tak pochopitelně spočívá v jejich provozování. Vedle příznivých nároků na prostory dráhy a s tím spojené náklady (topení, osvětlení atd.) je klíčová životnost dílů podvozků a náklady na tzv. spotřební materiál jako jsou pneu, převody, karoserie atd. Zde se jednoznačně ukazuje, že modely 1/24 resp. poloviční dvanáctiny jsou absolutně nejlevnější závodní on-road automodelářskou kategorií. Např. náhradní mechové pneu stojí cca 80-130 Kč za pár a vydrží až neuvěřitelných 10 hodin ježdění. Modely totiž váží cca 200 gramů a tak zatížení a opotřebení kol je opravdu minimální. Díky nízké hmotnosti modelů a lipol napájení se jezdí také velmi lehké převody (typicky 8-12 zubů pastorek a 40-44 zubů spurgear) což příznivě ovlivňuje životnost elektromotorů. Není nic divného pokud zlatá stoosmdesátka v ceně cca 200-250 korun odjezdí v pohodě desítky provozních hodin tedy třeba i dvě závodní sezóny. Lexanová karoserie si také nechá líbit až neskutečně tvrdé zacházení a při těch 200 gramech váhy modelu jí je opravdu velké umění rozbít. Vlastní podvozky, které jsou v laminátu (ten je evidentně funkčně lepší) nebo carbonu (kvůli křehkosti je zranitelnější) s plastovými a kovovými díly se rovněž prakticky nedají rozbít i při opravdu enormních nárazech. Pokud jsou použitá serva osazena servosaverem tak ani jim nehrozí poškození a z těchto placek se pak stávají dokonalé modely i pro ruce dětí či naprostých automodelářských začátečníků. Modely jsou rovněž velmi nenáročné na údržbu, která má ale jistá specifika jež popíšu v některém z dalších článků.

Jako poslední si dovolím zhodnotit jízdní vlastnosti v porovnání s většími modely a s modely mini-z. Pochopitelně na jejich reálný stav má vliv řada faktorů a dost významně se od sebe také liší jízda M242 ALSracig  a Serpent 240 či BPR Rewo4. Jelikož jde o zadokolky, je také důležité mít model dobře obutý na kvalitních mechových kolech (jejich nabídka a výběr je i přes menší popularitu kategorie také velmi dobrá). Co je však naprosto podstatné a možná i překvapivé je fakt, že pokud je model tohoto měřítka kvalitně připraven a je provozován na rovném přilnavém koberci, tak to jezdí srovnatelně s jakýmikoliv většími modely zadokolek měřítka 1/10 či 1/12. Modely čtyřiadvacetin (kategorie Expert) maji oproti mini-z nižší těžiště a výrazně širší kola, což při šířce náprav až 88mm (rozvor max 116mm) znamená, že jsou autíčka fantasticky stabilní bez snahy o převrácení v zatáčkách a jejich jízda je nezáludná i v případě horšího naladění modelu. Také akcelerace a celková dynamika jízdy je na úrovni nejrychlejších „dospělých“ kategorií  obvyklých měřítek (1/10 a 1/12) spíš možná ještě větší díky enormnímu poměru výkon/hmotnost. To vše společně s prověřenou praktickou nezničitelností těchto modelů poskytuje opravdu dokonalý adrenalinový zážitek za málo peněz a na malém prostoru.  Posledním argumentem pro rozvoj těchto modelů je také možnost si takový model postavit doma „na koleně“ takříkajíc od prvočinitelů. Ne, že by to bylo snadné, ale rozhodně to např. narozdíl od  desetin touring cars není nereálné a výsledkem může být závodně plně konkurenceschopný podvozek. Důležitý je i fakt že s malými modely lze na rozdíl od 1/10 velmi intenzivně trénovat. A jak známo bez tréninku a vyježděnosti se dnes nedá očekávat úspěch v tzv. velkých kategoriích např. TC1/10. Kdo se totiž naučí přesně ovládat malý a nesmírně hbitý model na omezeném prostoru ten následně získává velkou výhodu i při jízdě s modelem větším. 

Závěrem ještě připomínám, že se v téhle kategorii jezdí Moravsko-Slovenský pohár v Zubří a Půchově, že probíhají úspěšné snahy tuto kategorii nastartovat u osmnáctinářů ve Zlíně, že se na jaře zcela určitě pojede v Zubří  již třetí mistrovský závod a že je prostě opravdu velmi snadné uvést tyto malé placky do automodelářského závodního života. Stačí jen jediné …. zkusit si to!!!