Mnozí lidé mají dnes představu, že v domácích nebo někdy v tzv. garážových podmínkách nejde vyrobit produkce schopná konkurovat zavedeným „světoznámým“ značkám a tak jsem se rozhodl o tomhle tématu něco napsat a tak trochu odhalit zákulisí vzniku mých modelů, nastínit filozofii s níž k jejich produkci přistupuji v celém procesu od návrhu až po výrobu. Rozhodl jsem odhalit co stojí za úspěšnými výsledky mých tuningů pro mini-z a dalších modelů a také vysvětlit proč jsem v předchozím článku doporučoval to co jsem doporučoval…..

Bezprostředním impulsem k napsání tohoto článku byla reakce jednoho slovenského kolegy na předchozí příspěvek o čtyřiadvacetinách ze které si dovolím ocitovat jednu část, protože vystihuje to s čím se pravidelně setkávám již řadu let:

„……….. pekný článok, veľmi výstižný, pre chápavých ľudí v podstate kompletný návod na čo možno najlacnejšie jazdenie a oproti mini z, tieto laminátové podvozky poskytujú možnosť ladenia podvozku bez nakupovania drahých dielov. A však image svetoznámej značky je mocný. Ja vidím , aké úsilie stojí presvedčiť ľudí s ktorými sa stretávate skutočne často, mnohokrát argumentujú dosť pokrivenými argumentami. Neraz sa stretnem z argumentácoiu, čo to môž byť za výrobok, ktorý vyrobí niekto v podmienkach malej rodinnej firmy, bez toho, aby sa títo ľudia pozreli na vec detailne. ……..“

Spotřební společnost posledních cca 20 let silně pokřivila pohled lidí na kvalitu. Kdysi, ještě v dobách socialismu, když jsem začínal dělat takříkajíc na koleně nějakou produkci byl důvod domácí výroby jasný (hodně se dělala elektronika, reprosoustavy, zesilovače, nástroje, přípravky, stroje a pochopitelně i modely) . Na trhu bylo těch věcí naprosté minimum. Tím pádem cokoliv bylo lepší než nic. Přesto i tehdy vznikaly v amatérských podmínkách skvělé věci. Když přišla revoluce stalo se nedlouho po ní Česko téměř modelářskou velmocí, ne snad v objemu produkce, ale spíše v rozsahu sortimentu a pestrosti nabídky. Kvalita byla pochopitelně poplatná dostupným technologiím, ale rychle se zvyšovala a mezery na trhu se rovněž rychle plnily. Firmy svou modelářskou produkci často úspěšně vyvážely. Jenže pak přišla globalizace, přesun výrobních aktivit do Číny a s tím nastoupila jiná doba. Kvalita nebo spíše nekvalita se stala vedlejším aspektem a hlavní tlak šel na výrobní cenu. Netvrdím, že vše co se v Číně vyrobí je mizerné, ale kvantita rozhodně nenahradila původní kvalitu. Modely se z původně malých často rodinných firem a firmiček začaly produkovat masově v noname montovnách. Jenže jak se říká když nejde o život jde o hov…   a tak na rozdíl od jiných oborů ve výrobě modelů a často spíše plastových hraček projde producentům skoro vše.

Pokud tedy dnes někdo tak jako já začne navrhovat a produkovat nějaké modely bez ohledu na oblast modelařiny, má vpodstatě jen dvě cesty jakými se vydat.
Jednou je masová produkce spotřebních výrobků u kterých je hlavním kritériem cena a čím dřív se to rozbije, tím dřív si zákazník koupí nějaký další kus, nebo výroba relativně levného základu který si musí zákazník draze doplnit a vylepšit…. Jenže tuhle cestu může volit nejspíš anonymní producent nebo investor vyrábějící někde na dálném východě, protože on vlastně nikdy nepřijde do kontaktu s konečným zákazníkem a nemusí mít obavy z neúspěchu. Vždy se problém dá nějak zakamuflovat a když už je nejhůř tak se nespokojenému zákazníkovi vrátí peníze nebo se mu dodá další kus z mnohatisícových sérií a třeba zrovna ten smontoval číňan na pásu kapku lépe…..  Tato masová produkce noname výrobců pochopitelně tlačí na zavedené velké a známé značky svoji cenou a tak se nezřídka stává, že i modely dříve kvalitních výrobců padají v důsledku snižování nákladu do průměru.

Druhou cestou je hledání skulin na trhu s nabídkou malosériové a poměrně rychle obměňované produkce ovšem s provázanou kontinuitou vývoje. Takový směr už z principu vylučuje nějakou extrémní masovost a tak je třeba vybudovat okruh pokud možno spokojených zákazníků, poslouchat jejich názory, vnímat jejich postřehy, potřeby a zájmy a na ně také v rámci možností pružně reagovat.
Malosériová produkce pak jednoznačně přináší odlišný pohled na výrobu.

Nelze už z principu použít technologie jež jsou drahé v předvýrobní etapě a naopak velmi levné při vlastní produkci (lisovstřik plastů). Samozřejmě také dnes nemá takřka nikdo šanci prorazit s výrobky stvořenými opravdu na koleně  pomocí pilníku, lupínkové pilky, ruční vrtačky a smirkového plátna. CNC technologie jsou sice nákladné, ale nikoliv nedostupné i pro menší rodinou či garážovou firmu. Paradoxně tak maloseriová produkce například malých RC modelů aut přináší značná pozitiva pro své uživatele. U modelů vyráběných v malé sérii se nevyplatí investovat do nákladných forem na vstřikování dílů z levných plastů a tak se díly obrábějí zpravidla z kovu nebo velmi kvalitního plastu na CNC stroji což garantuje výbornou přesnost a solidní odolnost.

Jednoduchým a doslova exemplárním příkladem výrobní filozofie užité v mých modelech  jsou třeba převody…. Minizetko má skoro všechny díly v základu lisované z forem a nejinak je tomu i u jejich převodů. Sada pastorků jejichž výrobní cena je cca 0,5 USD se prodává okolo 300 Kč, životnost nic moc, při provozu je převod mini-z vždy slyšet a na chvění modelu poznat. Proti tomu v mých modelech 1/28 a 1/24 (pochopitelně i v osmnáctinách)  jsou vždy převody jen obráběné z mnohem lepších materiálů a s mnohonásobnou životností. Paradoxně po zohlednění životnosti jsou ty převody ve finále i levnější než ty Kyosho lisované do forem ….. a jejich kvalita při provozu je poznat a hlavně slyšet takřka okamžitě.  Stejné to je např. i s disky kol. Ano i moje CNC obráběné plastové disky mohou po nárazu prasknout, ale třeba v modelech 1/28 (M280) jsem měl už v základu disky duralové. Ostatně, výroba těch disků v plastu je pro mne paradoxně pracnější než těch kovových – plast se při potřebě setinové přesnosti hůře obrábí (porovnatelná cena je však vždy u kovového disku vyšší), tak proč bych tedy dával záměrně do modelů nekvalitu nebo horší kvalitu v podobě plastu. Třeba v konstrukci a výrobě diferenciálů je pro mne ekonomickým nesmyslem dělat to v základu tzv. planetové. Tu formu na kuželové pastorky a další díly bych prostě neufinancoval …. a tak je pro mně výhodnější vyvinout kvalitní a funkční kuličkový diferenciál. O tom že to je výhodné i pro uživatele mých modelů snad není třeba pochybovat!

Přidám další názorný příklad …. Forma na výrobu plastových ložisek jaká jsou použita v základu u modelů mini-z by mne stála pár tisíc a cena výlisku sady pouzder by byla cca 10 Kč. Těch několik tisíc na formu se při produkci desítek kusů modelů prostě nevyplatí investovat a tak dávám do aut už v základu kuličková ložiska, protože to je pro mně jednodušší a zákazník pochopitelně ušetří (nemusí je draze dokupovat jako tuning). Důvod proč ušetří je prostý, nemohu si dovolit vykalkulovat a nechat vše co je nadstandartní v ceně modelu zaplatit, tak jako to dělají světoznámé firmy u tuningu jež je třeba si samostatně dokoupit, protože moji produkci každý potencionální zákazník v první fázi porovná právě s tím hromadně produkovaným výrobkem z Číny.  Nemohu tedy být ani na ceně těch asijských základních produktů, ale na druhou stranu ani na ceně běžné u jejich tuningů. Abych tedy byl konkurenceschopný musím řešit ještě jednu věc a tou je hledat co nejefektivnější způsoby výroby s ohledem na předpokládaný objem prodeje výrobků. To mně nutí neustálenavrhovat a testovat často i méně tradiční technická řešení, ale opět jak jsem napsal výše, ta řešení nemohou být na úkor kvality ale robněž je nemohu podřídit požadavku na co nejnižší cenu. Kdybych měl nějaké silné kapitálové zázemí tak prostě navrhnu model, zkusím prototyp, nechám spočítat ekonomiku výroby, najdu výrobce v Číně, zaplatím reklamu a …… pak se mohu klepat strachy jestli se to komerčně chytne, jestli ta ekonomika vyšla ze správných předpokladů prodeje, jestli třeba nebude krize, nebo jestli to prostě ten výrobce v Číně nepos…. a jestli tedy zbohatnu, nebo zchudnu a nebo, pokud bych tu výrobu financoval mimo vlastní zdroje (a formy jsou i v té Číně celkem drahý), jestli budu nadosmrti štvancem exekutorů. Štvancem být nechci, jako správný a ješitný chlap chci aby to co dělám bylo úspěšné, tedy měřeno v našem oboru aby s tím lidé vyhrávali závody, protože hračku s životností na pár dní skutečně produkovat nechci a ani nemohu…..
Tím chci říci všem, kteří pochybují o tom jestli se dá v tzv. garážových podmínkách konkurovat „značkové“ produkci, že značku by měla dělat skutečná kvalita a ne masivní reklama a profláknuté jméno. Reklama je drahá a žádný výrobce ji nebude dotovat, takže už z logiky věci musí být jasné, že peníze na reklamu jsou ubrané z peněz na kvalitu a nebo ze mzdy toho kdo výrobek dělal. Jenže mizerná mzda je mizerná motivace a od ní je jen krůček k mizernýmu výrobku……

Závěrem přidám ještě jeden citát z komunikace se slovenským kolegou …. je to opravdu výstižné a určitě důvod k zamyšlení třeba před tím než vyrazíte na modelářské nákupy do obchodů plných těch plastikových srágor ….  :

„…. Čo sa týka tej Číny, tak to môže Europu zabiť. Najprv chceli mať vyššie zisky, tak si tam niktorí postavili fabriky a tí druhý si to tam nechávajú vyrobiť.

Tak či tak sa to Činanci naučli robiť, budujú si vlastné značky. Jednoducho majú know how a ohrozujú Europskych výrobcov. To sa nemuselo stať, keby všetky tie výroby zostali v Europe. Bola by zamestanosť, ľudia by mali peniaze a kupovali by výrobky, ktoré si tu vyrobili. Takto nezamestanosť stúpa. Kto bude kupovať tie čínske výrobky, keď

na to nebude nikto mať? Lenže to by nesmela byť nenažranosť na prvom mieste záujmov všetkých výrobcov.  ….“    

A já jen dodávám, že možná ani ne tak výrobců jako spíš investorů, bankéřů, překupníků apod.   Ten výrobce toho možná ve finále zase až tak moc nevydělá…..