Exkluzivně pro ALSracing Svatopluk Hájek.

A byl tu zase pátek večer a náš tým ALS, odnož Morava, se připravoval na sobotní závod. Jeli jsme u nás doma v Prostějově a tak jsme se snažili připravit stroje co nejlépe, aby jsme konečně nějak splatili důvěru našemu kouči a ukázali mu, co v nás opravdu je. Motivace velká, soupiska závodníků taktéž. Velká výhoda pro nás byla v tom,že jsme měli trať pěkně ochytanou a přesně jsme věděli jaké mechy použít a co a jak nastavit. Mechožrout živičný je v u nás v Prostějově jen takový malý příživníček a tak jsme už dopředu věděli, že hardy od ALS mu nebudou chutnat a nechá nám je pěkně na pokoji. Také jsme kompletně předělali uchycení tlumičů, které jsme již měli pěkně okouklé od našich kamarádů a soupeřů v jednom. Jsou to kluci vynalézaví a vůbec ne lakomí na sdělování kdejakých fíglů. To se mi na této partičce osmnáctkařů moc líbí. S pocitem dobře odvedené práci uléháme, aby nás v sobotu před šestou ranní, vzbudila Igorova sms-eska, zda u nás přší. Naštěstí nepršelo, ale spát už taky nešlo. Takže obligátní ranní kafe, cigaretka a hurá na závody. Tradiční příprava depa a pak hned na trať. Hned první jízdy naznačují obrovské, ale opravdu obrovské zlepšení jízdních vlastností modelu. Mechy sedí jak přibité, mechožrout nemechožrout, jede to jak z praku. Tedy synovi. Já se potýkám s jakýmsi nedefinovatelným rušením, která přetrvává až do třetí rozjíždky, kdy konečně přichází osvícení  a odstranění problému. Tady si dovolím malou, leč poučnou radu, kterou zkušení závodníci jistě vědí. Nikdy nemotejte káblík od serva kolem káblíků co vedou k motoru! Rozjíždky tedy začaly a tím i boje o co nejlepší umístění na startu do finálovek. Naší lepší polovině týmu se vedlo dosti dobře. Sváděl tuhé boje o každý metr trati s velkými jmény tohoto hobby sportu. Tradičně nejlepší byl Láďa Mlčák, ale pořadí na dalších místech se stále měnilo. A tak chvíli tahal pilku Jirka Pavlovec, pak zase Radek Skopal a samozřejmě  Ajgor. Na vše dohlížel jediný zadohrab, Milan Párák. Slabší polovina našeho týmu, tedý já a zbytek, jsme dělali jen takové to křovíčko, které mělo za úkol těmto dravcům trochu zpestřit boje o co nejlepší umístění. Ale samozřejmě v duchu fair play. Konečné postavení na startu finálovek bylo pro náš tým hodně hřejivé. Synátor startoval z třetího místa, já ho pak jistil z místa devátého. Finálové jízdy se musely hodně líbit. Vyrovnanost prvních šesti jezdců byla veliká a tak se sváděly až neuvěřitelné boje. V první jízdě synátor dojel třetí, se ztrátou dvou kol na prvního Láďu, ale ve stejném kole jako druhý Jirka Pavlovec. A to bylo dosti dobré. Já nejel, protože se mi na startu nějak rozhodil regulátor a místo svižné jízdy to byl sprint starého znuděného šneka. Tak jsem to raději hned po startu zaparkoval pod tribunu a nervoval se pohledem na synovu jízdu. Uf!! To byl ale nápad. Ač jsem nejel, adrenalinu jsem měl v krvi hódně moc. Po jízdě honem do depa a poučen z předchozích závodů, jsme na autě vůbec nic nedělali. Jen nabít baterky. Druhé finále bylo rozjeto opět velmi dobře. Synátor bojoval jak lev  a po jízdě i vítěz Láďa Mlčák musel konstatovat, že měl co dělat aby udržel synátora za zády. V druhém finále tedy druhé místo a posílená naděje na dobré umístění. Jirka Pavlovec tentokrát čtvrtý a tak před třetím finále bylo jasné, že boj o stupně vítězů bude tuhý až do konce. Tady musím konstatovat, že tímto pro mě v podstatě závody skončily. Jakýsi hlas v hlavě mi našeptával, abych sledoval syna a ne svoje auto. A tak jsem si dělal různé výlety do trávy, kochal se pohledem na dráhu atd. Prostě to nešlo závodit. Tím pádem jsem si předplatil krásné poslední místo. Tady budu muset na sobě ještě tvrdě zapracovat. Ale stejně vím, že to moc dobře nepůjde. To oko se stejně vždycky mrkne, jestli je vše v pořádku. A hurá na třetí finále. Tady nám to všem ulehčil Láďa, který musel odjet předčasně domů a tak první místo na roštu osiřelo. Na dramatičnosti to však neubralo. Synátor sváďěl opět tuhé boje, bylo k vidění spoustu krásných předjížděcích manévrů, prostě paráda. Po skončení jízdy tedy mohl syn  poprvé říct – vyhrál jsem finálovou jízdu. Tak tak, konečně první místo ve finálové jízdě a celkové druhé místo. Já vše samozřejmě jistil zezadu, abych  v případě potřeby mohl zasáhnout. Tedy ne soupeře, ale jako mechanik. Úžasným zážitkem pak pro nás bylo vyhlášení výsledků. Poprvé jsme mohli vystoupit na stupně vítězů jako jezdci týmu ALS racing. Mohli jsme tak udělat na dálku radost i našemu ,,šéfikovi“ do Vísky a poděkovat za důvěru kterou nám dal. Ještě se sluší poděkovat Víťovi Párákovi, který poradil jak zvýšit přítlak karoserie. A to prosím poradil jen tak sám od sebe. Jó, je to prostě  fajn závodit s takovou partou lidí, která je tady u nás na Moravě. S pozdravem u dalšího reportu Hájek Svatopluk st.

Blahopřeju a děkuji Hájkovým za skvělou reprezentaci ALSracing!!!!