V sobotu 23 března se uskutečnilo tentokrát již mezinárodní mistrovství malých měřítek v Polné pod taktovkou Vládi Vomlela. Ano, již ne jen osmnáctin,  ale malých měřítek obecně, protože se v letošním roce k tradičním osmnáctinám díky nápadu Zdeňka Janoše přiřadily také rychlé modely měřítka 1/24 a jako vložený závod se tu poprvé představily i modely mini-z, tedy osmadvacetiny.
Další od podzima očekávanou novinkou byla světová premiéra nové osmnáctinové kategorie, kterou jsou monoposty F1. Vzniku kategorie vedle debaty na diskusi RCauta.net předcházelo několik týdnů usilovné práce jak v dílnách ALSracing, tak také na PC Lukáše Diblíka, který se do projektu zapojil a navrhl nepochybně zdařilou formulovou konverzi modelu Scalpel.
Přestože jsme od počátku sezóny s Vláďou poněkud v obavách sledovali nenápadný ale znatelný úbytek lidí na osmnáctinových závodech a diskutovali o osudu tohoto mistrovství s ohledem na účast jezdců bylo vše zcela jinak. Nové kategorie přilákaly jednak nové jezdce ale taky přivedly zpět do Polné některé účastníky předloňského klání. Výsledkem tak bylo, že se počet startujících modelů silně přiblížil stovce a v poli jezdců zněla také slovenština a polština což dalo letošnímu mistrovství mezinárodní ráz.

Pro mně osobně tohle vše ale přineslo jeden lehce mrzutý fakt. Musel jsem zvolit jaké kategorie pojedu a to bylo opravdu těžké rozhodování. Moje oblíbená kategorie Stock 2WD u jejíhož zrodu ALSracing jednoznačně stál nebo klasická a ve Vísce v minulosti ježděná OPEN18 proti novým kategoriím 1/24 Expert a Formulím 1/18 ????  Zkrátka těžká volba. Jelikož ale našim cílem je hlavně propagace a podpora malých měřítek obecně bylo rozhodnuto, že letošní ročník pojedu právě v těch nově zařazených kategoriích. Formule bylo třeba ukázat v plné kráse a v kategorii 1/24 jsem chtěl porovnat produkci ALSracing se zavedeným typem podvozku BPR Rewo (Serpent S240) a s jejich podomácku vyrobenými klony.

Aby ale značka ALSracing měla zastoupení i v klasické Open kategorii vrátil se po dvou letech na závodní dráhu také Jindra Klíma který jel s mým starším modelem konverze Xray M18 s DC pohonem Speed370. Pod hlavičkou ALSracing startují ještě otec a syn Hájkové a s modely 2WD M189 jedou Petr a Mikuláš Nesládek a také Pavel Martinec takže zastoupení techniky ALSracing na mistrovství rozhodně neutrpělo.
Popisovat závod detailně není myslým potřeba jelikož od toho máme Ajgora a jeho Masters a také tu jsou další reporty, takže informací máme více než dost. Zaměřím se tedy na zhodnocení účasti techniky ALSracing.
V kategorii 4WD stock zatím nemáme žádný specializovaný konverzní kit i když např. Petr Nesládek jezdí úzké sklolaminátové plato a pochopitelně řada dalších jezdců má na modelech naše tuningové komponenty, naše převody a také se hodně jezdí výborné přední pneu „Hard“.
V kategorii 2WD stock je zastoupení ALSracing mnohem výraznější. Modely M189 sice oproti loňsku neprošly inovací, ale jsou stále konkurence schopné, což potvrdilo 3 místo Pavla Martince a také páté místo Petra Nesládka. Mistrovský titul je sice v rukou teamu ALSracing Morava, ale musím objektivně uznat že Sváťa Hájek z původního modelu M189 toho moc nenechal. Nicméně zadní osa, diferenciál, kola, rejdové kameny, převody, bloky motoru jsou stále původní. Sváťa, ale změnil výrazně původní koncepci a tak to rozhodně už není model M189. Nicméně všechny úpravy jsou určitá motivace kam kategorii 2WD Stock konstrukčně směřovat. Nezbývá než doufat, že v budoucnu se podaří rozšířit řady jejich příznivců.
Kategorie Open18 (2WD a 4WD) jasně prokazuje nadvládu strojů 2WD nad 4WD. Z prvních pěti míst patří tři pozice zadokolkám takříkajíc samodomo a to včetně pozice nejvyšší. Mně osobně těší i to, že jsem mohl k tomuto úspěchu přispět, jelikož Víťa Parák představil revoluční osmnáctinu jejíž vývoj jsem inspiroval pomocí podkladů získaných na internetu. Revolucí je zadní náprava, kterou používá v nejvýkonějších modelech 2WD 1/10 německá firma RCdevil. Víťa Parák se rozhodl princip otestovat v osmnáctině a výsledek předčil veškerá očekávání. V kombinaci s lichoběžníkovou přední nápravou stvořil opravdu moc dobře jezdící model. To vše celkem jasně nahrává myšlence, že pro příští mistrovství na 99% ALSracing ve spolupráci s Lukášem Diblíkem a Víťou Parákem připraví stavebnici ultimátního 2WD modelu bez jakýchkoliv kompromisních řešení.

Formule 1/18 dle dostupných informací měly v Polné světovou premiéru. Od nápadu k realizaci myšlenky neuplynulo více než 5 měsíců a tak jsem dodělával auta doslova za pět sekund dvanáct a i během závodů se vychytávaly drobné mušky. Závod byl také porovnáním koncepcí. Konverze Scalpela od Lukáše Diblíka, kterou již vyrábíme byla odladěná již na několika závodech před mistrovstvím, ale kompletní model ALSracing jel první závod. Jindra Klíma jel s modelem který koncepcí přední nápravy vycházel z prověřeného modelu M189 a já jsem jel model který, měl na přední nápravě systém ramen a řízení převzaté z již historických zadokolek M181.
Oba modely sice jezdí poměrně vyrovnaně, ale Jindra si trochu stěžoval na horší točivost modelu, kterou se i přes intenzivní pomoc Lukáše Diblíka nepodařilo zcela eliminovat. Jindra se ale nakonec s modelem popasoval dobře a ve výsledku to znamenalo parádní 3 místo když rozhodl v poslední jízdě o osudu svého největšího soupeře Milana Paráka. Na druhém místě jsem dojel já a tak je asi rozhodnuto, která koncepce přední nápravy bude v sériové variantě formule vyráběna. Bezkonkurenční byl na prvním místě Lukáš Diblík s konverzí Scalpela se kterým jsem jakž takž držel krok až v poslední finalovce (než jsem odstoupil pro vybité baterky ve vysílači….)

Kategorie 1/24 Expert byla defacto také světovou premiérou, tedy myšleno v dimenzi mistrovského závodu. Do této kategorie jsem nasadil mírně inovovaný podvozek M242, který jsem dodělal v pátek v pět ráno a jeho jízdní vlastnosti byly velikou hádankou. Již v tréninku se ale model ukázal jako velmi jezdivý a naprosto nezáludný. V kvalifikaci se pak hned v první jízdě podařilo zajet první místo. Bohužel v druhé kvalifikaci jsem po několika kontaktech se soupeři pro technickou závadu odstoupil (vypadl servosaver protože jsem ve spěchu zapomněl utáhnout šroubek na páce serva). Start do finálovek jsem tedy absolvoval z druhého místa a soupeři David Maňák, Petr Jaremejko a Martin Supek ze Slovenska naznačili, že rozhodně nebude boj o titul snadnou záležitostí. První finále jsem sice vyhrál, ale s minimálním náskokem což v systému součtu výsledků tří jízd nic neznamená. V druhé finálové jízdě jsem  se jednak dopustil taktické chyby když jsem nedobil akumulátory a spolehnul se, že jejich kapacita (860mAh) stačí na plný výkon ve dvou jízdách, a pak také jsem se nevyhnul několika skrumážím a kolizím s jezdci o kolo zpět. Výsledkem byla marná stíhací jízda na některé výše jmenované jezdce a až třetí místo se ztrátou jednoho kola na Martina Supeka. Bylo jasné, že je třeba přitlačit…. a tak jsem měl v depu o práci postaráno. Změna převodu, zvýšení světlé výšky podvozku a výměna ložisek přinesly spolu s plně nabitým akumulátorem očekávaný výsledek, kterým bylo 19kol a vítězství. Ale i soupeři jeli skvěle a tak před posledním finále mohl na titul dosáhnout vpodstatě kdokoliv z nás čtyř. Věděl jsem, že v poslední jízdě musím podat maximální výkon. Model byl již doladěný a tak jsem provedl jen drobné korekce jako snížení světlé výšky o cca 0,5mm (ve třetím finále jsem se s modelem dvakrát v zatáčce převrátil) a vyčistil ložiska. Čtvrtá jízda se vydařila na maximum a výsledkem bylo 20 kol a také best lap celého závodu s časem pod 18s. Díky tomu, že největší soupeř Martin Supek zajel „jen“ 19 kol bylo rozhodnuto. ALSracing má tedy ve sbírce další mistrovský titul a čtyřiadvacetina  M242 prokázala jednoznačně svoje kvality.

Nezbývá než věřit, že si tato bezkonkurenčně provozně a pořizovacími náklady nejlevnější a velmi adrenalinová závodní kategorie najde další příznivce a že se konečně podaří tyto rychlé malémodely mezi automodelářskou veřejnost rozšířit. Mimo jiné jsou také tyto modely velmi nenáročné na jízdní prostor a tak jsou víc než skvělou alternativou k drahým a dost zranitelným modelům mini-z. Jízdní vlastnosti čtyřiadvacetin jsou, jak je možno posoudit například z videozáznamu z Polné, plně srovnatelné s většími 2WD modely a tak přízvisko „HALF 12“ poloviční dvanáctina je oprávněné.
Závěrem bych rád poděkoval Vláďovi a jeho teamu za skvělé mistrovství, Lukáši Diblíkovi za pomoc a podporu realizace formulové kategorie, sourozencům Vítámvásovým, kteří svoji účastí ve formulovém závodě umožňili odjetí této historické akce. Všem příznivcům malých měřítek přeju aby jim to jezdilo co nejlépe a doufám, že příští Polná bude zase ještě o chlup lepší než ta letošní.