Pokud bych se nechal inspirovat stylem reportů Sváti Hájka, tak bych napsal na úvod asi toto:  Dnešní den byl stylovou ukázkou jak prohrát vyhraný závod, aneb dvakrát nahoře a dvakrát dole znamená skončit dole….

A teď  pěkně popořadě. Jelikož sezóna teprve startuje, a jelikož víme jak bídně na tom jsou osmnáctiny co do počtu aktivních závodníků v Čechách, nečekal jsem nějaký závratný nápor jezdců. Přesně tak to také dopadlo a tak se k závodu sešlo opravdu skalní jádro v celkovém počtu osmi startujících.  Šest jezdců včetně navrátilce Mariána Klča se chystalo změřit síly v prestižní kategorii OPEN18 a dva v kategorii Stock180. Jelikož jsem chtěl aby si Patrik Kremina  a Radim Lorenc aspoň trošku zazávodili, tak jsem se rozhodl společně s Petrem Culkou a Jindrou Klímou jet vedle OPEN i tuto pomalejší kategorii. Harry Macourek a Tomáš Culka zůstali věrní výhradně Openu. Bylo mi jasné, že jet obě kategorie a být vpodstatě stále na dráze bude celkem náročné, ale věřil jsem, že v naší relaxační atmosféře, kde se dá ten hlas zavřený v počítači co vás stále honí dokola na jízdy prostě občas pauznout, to půjde zvládat. Rozjížďky proběhly v poklidu a já se těšil z TQ v obou kategoriích.  Sice jsme prakticky každý řešil nějaký ten drobný problém, ale byla to prostě pohoda. Marián v rámci krizových úsporných balíčků ohlásil návrat od stříďáku k třístovce (přeci jen spotřeba dvou sad pneu v konci loňské sezóny za jediný závod byla pro jeho rozpočet poněkud náročnější variantou) s očekáváním, že té mechovky nechá na dráze výrazně méně.  Petr Culka po vyhodnocení úspěšného nasazení čtyřčlánku v minulém závodě nastoupil i dnes s touhle velmi netradiční pohonou sestavou (Tekin AC + 4 články NiMh). První finalovka do které kvůli technickým problémům neodstartoval Jindra Klíma a ze které kvůli technické závadě odstoupil zhruba v polovině Harry Macourek skončila pro mně vítězně a spokojený byl i Petr Culka s druhým místem. Třetí Marián a čtvrtý Tomáš culka. Před druhou finalovkou Marián vtipkoval na téma jak je Pročko odolný model, že vlastně i přes spoustu nárazů nic moc dosud nerozlámal, no a já mu trošku odporoval ve smyslu, že blok řízení někdy odejde i po velmi nenápadné ráně a že by to mohl přivolat……Ani ve snu mne nenapadlo, že to budu právě já koho to potrefí. Jinými slovy po první vyhrané finalovce, přišel ve druhé konec v sedmnáctém kole odstoupením z první pozice. Nedařilo se ani Harymu, který také odstoupil před koncem jízdy a tak se z výhry radoval Tomáš Culka. Jedna jízda se škrtá a tak jsem si řekl, že o nic nejde a s opraveným modelem nastoupil na rošt (poslední pozice) ke třetí finalovce. Troufnu si tvrdit, že tahle jízda byla vrcholem celého závodu. Postaral se o to i Petr Culka se kterým jsme jeli dlouho vyrovnanou partii a přetahovali se o vedení, ale přeci jen to nakonec Petr neustál tak jak by chtěl a já se radoval z druhé výhry a i ze slušné porce 47 najetých kol. Tedy dvakrát nahoře a jednou dole. O všem se mělo rozhodnout ve čtvrté jízdě (škrtáme jednu nejhorší a jedeme na součet nájezdů kol). Ta se až do šesté minuty odvíjela dle mých představ a pak přišel opět pád dolů, tedy nejprve mi upadlo kolo (po výměně kamenu jsem nějak zapomněl na pojištění šroubku prstolepem) a pak jsem to prostě vzdal, jelikož hledat šroubek mezi svištícími potvorami nelze. Petr Culka vycítil historickou šanci a jel za prvním vítězstvím v našich závodech. Ovšem něco podobného cítil i mladší z rodiného klanu Tomáš a ten v zápalu boje půl minuty před koncem ukončil Petrovi jízdu. Incident jsem neviděl, ale zato bylo dobře slyšet taťku Culku……No neodpustím si poznámku. Tomáš jezdí dobře, ale přeci jen jsem měl dnes dojem, že to s tím zápalem někdy kapku přeháněl. Petr sice také odstoupil před koncem limitu, nicméně můj náskok 4 kola z vydařených jízd prostě neměl šanci stačit a nestačil ani na další jezdce. Prostě dvě jízdy nahoře a dvě dole rovná se konec dole….. A perlička nakonec …. Marián taky zrušil blok řízení, inu ty rány do mantinelů se nakonec projevily.

Celkové pořadí OPEN18 bylo toto:

1.Petr Culka  134 kol

2.Tomáš Culka 131 kol

3.Jindřich Klíma 130 kol

4.Marian Klčo   125 kol

5. Luděk Aschenbrenner (moje maličkost) 124 kol

 6.Harry Macourek  117 kol

V kategorii Stock180 to bylo od začátku až do konce vcelku jednoznačné a šlo spíš o to si pohodově zajezdit a taky jsem byl zvědavý jaký bude rozdíl v nájezdech mezi oběma kategoriema. Konečný výsledek byl následující:

1. Luděk Aschenbrenner 118 kol

2. Jindřich Klíma   113 kol

3. Petr Culka   98 kol

4. Patrik Kremina  88 kol

5. Radim Lorenc 76 kol

Svezení se stoosmdesátkou rozhodně nebylo nezajímavé. Při vyrovnanosti pohonů je to opravdu o jízdě s minimem chyb a co nejideálnější stopě. Jedna či dvě chyby a ztráta se sakra těžko stahuje, ale to je vcelku známý fakt!!! To je pro dnešek vše, osmnáctinám zdar!!!!