V sobotu osmého listopadu jsme druhým závodem naplno rozběhli osmnáctinovou sezónu ve Vísce u Frýdlantu. Do závodu se přihlásilo 12 jezdců………. a tak mne kluci ukecali, že bychom mohli jet ve třech skupinách po 4 lidech. Sice jsem z toho nebyl nadšený, ale nakonec jsem to odsouhlasil na zkoušku pro rozjížďky s tím, že ale pro finále mi přijde hloupý počet lidí snižovat a dělat víc menších skupin. Trať byla tentokrát docela jednoduchá a mimořádně rychlá. Už v rozjížďkách se ukázalo, že se budou dít neskutečné věci a zajíždět enormě dobré časy na kolo. Třeba Harry Macourek nazbrojil svoje pročko modrým tuningem v podobě stabilizátoru a já začal tušit, že to bude pořádný boj…
Příjemná je také skutečnost, že se naše řady rozrostly o další nováčky. Petr Hanek potřebuje trénovat na letní sezónu off-road a jelikož díky volnému průjezdu přes hranice (jede přes Německo a Polsko) to sem k nám nemá od Rumburka až tak daleko, bude patrně stálým účastníkem našich klání. Své vlastní modely také poprvé v ostrém závodě prohnali junioři Patrik Kremina a Radim Lorenc, kteří tak defacto trénovali na první celostátní žákovské mistrovství do Polné.
Pepa Punčochář si na RC autíčka brousí zuby už skoro rok (možná i mnohem déle), ale teprve nyní se mu konečně podařilo začít závodit. Pepa jako aktivní jezdec Free-style bike usoudil, že po velmi vleklém a nepříjemném zranění je třeba najít jinou adrenalinovou zábavu a musím uznat, že si napoprvé vedl velmi dobře.
Ve skupinách jsme si to pěkně v klidu a se spoustou místa na dráze užili a tak se to naroštovalo na finále. Prosadil jsem nakonec standartní počet šesti lidí pro áčko a v béčku taky nebyl důvod to nějak jezdcům ulehčovat větším prostorem na dráze.
Suverénem kvalifikací byl Tomáš Culka, který si vyjel první pozici na roštu i když jel na základě slabšího výsledku z prvního závodu rozjížďky mezi výkonostně horšími jezdci. Vedle rychle jedoucího Tomáše byla ještě zajímavá otázka, kdo z výkonostně silnějších jezdců bude držitelem černého Petra v podobě startu v „B“ finále. Tentokrát to odnesl Honza Hujer, který přepustil áčko Mariánovi Klčovi a tak si kluci v béčku užívali jeho občas hooodně razantní jízdu naplno. Prostě AC pohon je AC pohon a Honza to na rovince vždy všem ukazuje. Ovšem na konci rovinky se musí zatočit a tak se po více než roce závodění stal také členem klubu lámačů spodních plat. Abych se přiznal prvním lámačem jsem byl já, ale to bylo jen v rámci testů nových tuningových dílů….. No ale proslýchá se, že Honza opustí Nandu a bude od dalšího závodu prověřovat pevnost dílů Xray M18Pro.
Takže sestava jezdců pro finálové klání byla následující:
V áčku celkem obvyklá squadra – Tomáš Culka, Petr Culka, Jindra Klíma, Harry a já. A tím posledním se stal stále se zlepšující Marián Klčo. Mně osobně se v kvalifikaci dařilo celkem bídně a DC pohon začínal nějak moc vadnout. Nakonec motor ve třetí kvalifikaci umřel úplně a já musel osadit nový. Abych kluky s AC vůbec stíhal musel jsem jet převod 20T/41T a v následných finalovkách dokonce i lipol baterky a to už se třístovce bez ventilátoru moc nelíbí….
Béčko vedle Honzy čekalo na Pepu Punčocháře, Patrika Kreminu, Radima Lorence a doplnili je Petrové Hanek a Lipek. Vlastní finále bylo jako obvykle zahájeno béčkem a byl to občas boj s modely a tratí než mezi jezdci samotnými. Petr Hanek se prostě stále nemohl vejít na trať a je jisté, že asi bude muset ubrat power svému rychlému modelu a začít si zvykat na osmnáctinové poměry. Kdo ale příjemně překvapil byla dvojice Pepa Punčochář a Patrik, kteří na začátečníky sváděli velmi pěkný a vyrovnaný souboj.
To co se ale dělo tentokrát v áčku byla pořádná mela. Nebylo to o nějakém bezohledném rychlém ježdění, naopak dráha tentokrát sedla skoro každému a tak to byl neuvěřitelně vyrovnaný, čistý ale pekelně rychlý závod. První finále sice tomuhle vývoji nenasvědčovalo a já si připsal prvních 49 kol za vítězství a říkal jsem si, že to možná mladýmu Culkovi nepojede tak super jako v kvalifikaci…..
To jsem ale netušil co se bude dít dál. Druhá rozjížďka a s ní úžasně vyrovnaný souboj. Tomáš Culka jel nadoraz a já jsem začínal mít poci, že tentokrát nemá smysl s ním závodit obzvláště, když mi tak nějak na záda dýchali všichni ostatní a čekali na svoji příležitost. Harry se tentokrát rozhodl, že mne porazí a když se přibližně v šesté minutě dostal přede mne na druhou pozici a jezdil s náskokem cca 5 metrů, věděl jsem, že bude hodně těžké to změnit. Minutu před koncem jsem byl už tak říkajíc na dostřel a chystal se na útok, jenže přišla drobná chyba a Harry mi zase trošku odjel. Počítač hlásil cca nějakých 40sekund do konce a já začal trpělivě kolo za kolem stahovat a čekat na chybu. Jenže Harry ji tentokrát nechtěl udělat. Asi dvě kola před cílem jsem se v závěsu za Harrym při výjezdu ze zatáčky čistě prosmýknul v cca 15cm široké skulině před něj a v nesmírně napínavém konci jízdy ustál druhou příčku za Tomášem s náskokem pouhé sekundy před Harym. Byla to jedna z nejhezčích jízd dne a oba jsme si to opravdu maximálně užili a já byl jen nakonec ten šťastnější. Další dvě jízdy už se Harymu dařilo méně a tak jsem se spíše symbolicky pokoušel svádět souboj s Tomášem. Ale objektivně řečeno i když v celkovém výsledku mne Tomáš v součtu porazil jen o kolo, neměl jsem tentokrát nejmenší šanci. Na ostataních pozicích to bylo taky hooodně napínavé a vyrovnané a dojezdy dvou i tří jezdců v jednom kole byly pravidlem. Stručně řečeno výborná zábava a parádní svezení. Jízdy čisté bez záludných či úmyslných faulů, prostě vše jak má být. Po každých osmi minutách jsme lezli z podia doslova rozklepaní od neskutečného soustředění na jízdu a tak to má být. A navíc žádný šílený odchlupování modelů a likvidace ložisek, prostě klídek a pohodička v depu a maximální výkon na dráze.

Konečné pořadí po škrtu nejhorší jízdy bylo tedy následující:

1. Tomáš Culka 153 kol (Xray M18PRO, lipol, Tekin 8100)
2. Luděk Aschenbrenner 152 kol (NAALS 18300, 5čl. „300“)
3. Harry Macourek 148 kol (Xray M18PRO,lipol, Novak Mongose)
4. Petr Culka 145 kol (Xray M18PRO, lipol, Tekin 8100)
5. Marián Klčo 144 kol (NANDA NRX + tuning ALSracing, lipol, Tekin 8100)
6. Jindřich Klíma 143 kol (Xray M18 + tuning, 5čl. „300“ )
7. Jan Hujer 129 kol (Nanda NRX + tuning ALSracing, 5čl. Tekin 5400KV)
8. Pepa Punčochář 99 kol (NANDA NRX + tuning ALSracing, 5čl. „180“)
9. Patrik Kremina 95 kol (NANDA NRX + tuning ALSracing, 5čl. „180“)
10.Petr Hanek 78 kol (NAALS 18300, 5čl. „300“)
11.Radim Lorenc 59 kol (NANDA NRX + tuning ALSracing, 5čl. „180“)
12.Petr Lipek 26 kol(odjel jen jedno finále) (Xray M18PRO, 6čl. „300“)

Závěrem bych jen dodal, že výkon Tomáše Culky, Patrika Kreminy ale i Jindry Klímy byl určitě velmi povzbudivý před šampionátem mlaďasů v Polné, který jsme absolvovali o uplynulém víkendu. Podrobnější informace budou v dalším reportu a také na www.masters.cz, ale dovolím si uvést, že kluci jasně ukázali, že se u nás jezdí na velmi slušné úrovni a že závody tak jak jsme je pojaly jsou dobrá cesta. Dnes už věřím, že osmnáctiny i přes jistou stagnaci v Čechách neumřou, ale že pojedeme dál. Kluci také dnes stále více pošilhávají kam a s kým si to pojedou rozdat a kde je dobrej koberec, kde je dobrá atmosféra, kde jsou kvalitní soupeři. No a protože v Čechách to zatím opravdu s micro závody není příliš slavné tak se rýsují dva hlavní cíle a to Morava a Xray Challange (i když já osobně bych raději někam na menší dráhu, třeba Pozděchov, či Březí….) a pak pokud finance, zdraví forma a modelářští bohové dovolí ….German Micro Masters!!!
Další závod jedeme v sobotu 29.11. a tak zvu všechny, pro které jsou osmnáctiny hlavní závodní kategorie a kteří tím pádem nekoukají třeba po účasti na GP EFRA Praha, aby to přišli mezi nás zkusit. Sníh tu sice nějakej je, ale tak úplně zapadaní nebo zapadlí tu zase nejsme……