Sváťa Hájek z moravské odnože ALSracing teamu mi poslal reportík z Xray Challange Blansko konaného v sobotu a neděli tento víkend.
DVA DNY V BLANSKU – ANEB JEDNOU DOLE A JEDNOU TROCHU VÝŠ.
Je sobota 4.7.2009 a v Blansku začíná závod seriálu X – CHELENGE Morava 2009, kterého se účastníme jako čerství
jezdci týmu ALS RACING TEAM. Proč čerství? Jen ve stručnosti. V pondělí si objednávám nějaké věci u p. Luďka Aschenbrennera
(dále jen Luděk) a po pár vyměněných e-mailech se domlouváme na spolupráci. V pátek přichází objednané zboží a v sobotu tedy přichází premiéra za nový tým. Do Blanska přijíždíme brzy ráno, rozbalujeme depo a vrháme se na testování. Musíme naladit podvozky, neboť já sice jedu klasické karbonové próčko, ale syn jede nové plato dodané Luďkem. Samozřejmdně laminátové, které by mělo lépe vyhovovat asfaltové dráze. První jízdy signalizují velmi dobré výsledky, které ještě násobí použité pneu. Jedeme mechy DFT, zhotovené z polotovaru firmy ALS na předku, v zadu volíme směs SOFT. Grip je dobrý, auto sedí, a tak v depu vládne pohoda. Začínají rozjížďky a opět vládne spokojenost, která, jak se později ukáže, trvá jen chvíli. V první jízdě dojíždí syn 4., druhou vyhrává a ve třetí dojíždí jako třetí. V depu stále vládne spokojenost. Na finálové jízdy vyjeté třetí startovní místo vypadá nadějně. Ale pak začíná pravé zděšení. Na rozjížďky jsme totiž dojezdili všechny použitelné mechy a na finále nasadily nové, v domění, že vše bude OK. Chyba lávky, nové neoježděné mechy udělaly z našich aut neovladatelné stroje. Volíme tedy strategii ve které syn kombinuje nekombinovatelné a já se snažím nové mechy trochu ojezdit a usadit. Hluboké zklamání nás provází ještě večer, kdy si uvědomuji, jak jsme prokoučovali slibně rozjetý závod. Konečné osmé, resp. desáté místo nám moc radostí nepřineslo ( a cožpak novému šéfovi)? Večer, poučeni dneškem, kroužíme po dráze a připravujeme mechy na zítřejší závod.
Je neděle 5.7.2009 a my se v autě, které se stalo na noc naším příbytkem, probouzíme do slunného dne. Věříme v lepší výsledek, a tak ani moc netestujeme a více se soustředíme na přípravu mechů. Máme nachystány dvě sady softů na zadek a jedny DFT na předek. Já jedu ve předu hárdy ALS, protože mi lépe vyhovují. Jak se ale říká, připravíš se na jedno a překvapí tě druhé. Začalo to hned v první jízdě. Jelikož motoricky jsme oproti nejrychlejším značně pozadu, nasazujeme těžší převod, aby jsme se jim alespoň na rovince trochu vyrovnali. A hned v první rozjížďce dostáváme ránu. Syn po páté minutě hlásí – dochází baterky, konstatuji, nic se neděje, máme ještě dvě jízdy, asi nebyly pořádně nabité. Druhá jízda, syn hlaásí již po čtvrté minutě – dochází baterky. Říkám si, asi nám ten těžší převod bere víc milíků, a tak na třetí jízdu dáváme lehčí převod. Vůbec si nevšímám toho, že lipolky se jaksi dmou pýchou. Po třetí rozjížďce procitám a uvědomuji si, že naše lipolky zpívají svoji labutí píseň. Nafouké jako balonky končí v modelářském nebi. Na finálovky nasazuji synovi své lipolky a sobě dávám jeden balonek, který má představovat lipolku v plné formě. A jak to dopadlo? Je to dobré, syn konečně jede podle svých představ, baterky drží, a tak jeho konečné čtvrté místo znamená radost a spokojenost. A já? S nafouklými lipolkami se toho moc ujet nedá a když se ještě přidá neobvyklá porucha v podobě roztrhlé seřizovací spojovačky na zadní nápravě, tak zbývá jen to místo poslední.Ale pár věcí jsme se zase naučili. Například to, že mírně ojeté mechy, tak na 2/3 původní tloušťky, nám vyhovují víc než úplně nové A celkový dojem z dvoudenního klání? Zatím v našem týmu platí, daří-li se v rozjížďkách – finále nestojí za nic, pokud se nedaří v rozjížďkách – ve finále vládne spokojenost. Budeme muset tedy ještě více zapracovat, aby náš šéf Luděk mohl býti spokojen.
Hájek Svatopluk st.
Vylomená spojovačka
Plato ALSracing v úpravě Sváti Hájka
DFW pneu po 18minutách na asfaltu drží!
Přední pneu ALSracing po 18 minutách na asfaltu
