Nedá mi to abych nenapsal po dnešním odpoledni pár řádků, které asi nejlépe pochopí starší ještě totalitní generace nejen automodelářů. Jako kluk školou povinný jsem měl velký sen kterým bylo mít auto na vysílačku. Ledaskdo si dnes řekne že to přeci není problém, stačí kliknout na nějaký e-shop, obětovat pár tisíc korun a je to …..   Jenže co je dnes snadné a samozřejmé, nebylo někdy kolem roku 1980 (dlouho před a celkem dlouho po) vůbec jednoduchou záležitostí. Kdo neměl doma soustruh a frézku (a to rozhodně nebylo běžné) nebo nebyl ve Svazarmu (zaniklá socialistická organizace – tzv. svaz pro spolupráci s armádou či tak nějak to bylo) nebo neměl tatínka co mohl ve fabrice fušovat, ten měl smůlu. Svazarm a jeho RC automodelářské kroužky v mém okolí nebyly, táta nebyl soustružník, fušovat nemohl a ani doma tahle výbava nebyla. Tím pádem jsem byl odsouzen do role modeláře teoretika a jediný co o RC autech šlo vyzvědět byla dvoustránka tehdy populárního měsíčníku „Modelář“. Tam jsem se poprvé setkal se jménem Mirek Vostárek. Byl to tehdá jak bylo vcelku běžné rodinný team a Mirek s tátou mechanikem jezdil opravdu moooc dobře. Bez uzardění se přiznám, že jsem to tehdá jemu, ale i řadě dalších šťastlivců hodně záviděl. Jak běžel čas tak jména z tehdejšího časopisu nějak zapadla, já se věnoval elektronice a dalším oborům a osud mne svým řízením pomalu sunul i ke splnění tehdejšího snu o RC autíčkách. Jelikož jsem se nechtěl vydat onou standartní konzumní cestou, zabít prasátko a nakoupit auto plus RC výbavu, ale chtěl jsem jít tou cestou oněch dávných jezdců, závodníků a modelářů o kterých jsem si četl před desetiletími, začal jsem modely navrhovat, konstruovat, stavět, testovat….  A protože důležitou a vlastně nutnou podmínkou abych si ten sen mohl splnit a z automodeláře teoretika přejít na automodeláře praktika bylo  vlastnictví CNC frézky začal jsem se pohybovat i v jiném oboru. CNC řízení strojů a automatizace mne přivedlo k řadě dalších zajímavých lidí i firem. A mezi tou řadou byla i firma Gravos a v ní nějakej Mirek Vostárek. Postupem času jsme si díky populárnímu DF www.c-n-c.cz  začali psát a debatovat o všelijakých mašinkách a hejblátkách zvaných CNC stroje. Až jsem celkem nedávnou v jedné rubrice v oné diskusi zveřejnil pár fotek novýho podvozku 1/24. No a Mirek Gravos jak je jeho nick byl z toho nadšenej a já v tu chvíli zjistil, že si už nějakou dobu dopisuju s tím Mirkem, jemuž jsem jako kluk před mnoha lety záviděl ty autíčka a závody s nima.  No a dnes jsme se s Mirkem a jeho synem konečně u mně doma sešli, vzpomínali na staré časy, probírali CNC mašinky, strojařský řemeslo a hlavně Mirek si zase po neskutečný době sáhnul na autíčko a zavzpomínal. Vyprávěl proč po revoluci s autíčky skončil a byl to i trochu smutný obraz doby …. z téhle zábavy zmizelo řemeslo, nápady, modelářská invence a vstoupily do ní prachy, co prachy moooc prachů a to už nebylo pro něj ono.  A dneska si myslím konečně Mirek díky modelům 1/24 určitě na tu dobu kdy automodelářství bylo modelářstvím a nejen kšeftem vzpomněl. A jak mi nedávno napsal jeden výborný o generace mladší jezdec, který si teď musel dát z finančních důvodů pauzu, ale zase se vrací na dráhu … „Tohle nejde jen tak opustit a i když člověk nejezdí tak se to nedá zapomenout“ 

Proč to píšu …. nikdy není pozdě splnit si klukovský sny a nikdy není pozdě na návrat….  Na dráze s Rc autíčky se totiž nestárně, takže Mirku těším se, že si to jednou spolu ve čtyřiadvacetinách na okruhu pořádně rozdáme a někdy třeba provětráme i ty pětiny co nám doma ležej…  Tím chci říci každýmu, kdo už něco pamatuje, že tohle hobby a modely 1/24 jsou tu pro každýho, kdo nechce zestárnout a kdo měl a má rád modelařinu!  Tohle hobby prostě nejde jen tak opustit !!!!!!!! 

 A  ještě na vysvětlenou k nadpisu, že místo volantu píšu páčky …. ona tehdá volantová RCsouprava jaksi ještě nebyla vynalezena … ha, ha, ha.